Možná vám u Ozempicu cena vezme dech. Když se podíváte na cenovky v lékárnách, nebudete věřit vlastním očím. V České republice zaplatíte za měsíční léčbu bez příspěvku pojišťovny klidně 3000 až 4000 korun. S částečnou úhradou pojišťovny (pro diabetiky) se dostanete na 1000 až 1500 korun měsíčně.

Proč tolik? Vždyť jde jen o injekci na cukrovku a hubnutí… Nebo ne? Pojďme se podívat za oponu vysokých cen Ozempicu a odhalit, co všechno se promítá do částky, kterou nakonec zaplatíte v lékárně.

 

Výzkum a vývoj

Za každým novým lékem stojí roky bádání. Ozempic není výjimkou. Dánská farmaceutická společnost Novo Nordisk investovala do výzkumu semaglutidu (účinné látky Ozempicu) více než miliardu dolarů. To není malá částka.

Vývoj trval přes deset let. Od prvotní myšlenky přes laboratorní testy až po rozsáhlé klinické studie. V těch se zapojilo přes 8000 pacientů po celém světě. Představte si logistiku takového projektu!

Novo Nordisk musel také vyvinout speciální aplikační pero. To není jen plastová trubička. Jde o sofistikované zařízení, které přesně dávkuje lék a usnadňuje aplikaci i lidem bez zdravotnického vzdělání.

A nezapomeňte – ne každý výzkum skončí úspěchem. To je dobře vidět i na dalším projektu té samé firmy Novo Nordisk. Farmaceutické společnosti musí tyto ztráty někde kompenzovat. Často právě v ceně úspěšných léků.

 

Výrobní náklady a technologie

Výroba Ozempicu připomíná spíš vesmírný program než běžnou tovární produkci. Biologická léčiva nejenže vyrábíte složitěji než aspirin, ale vyžadují naprosto sterilní podmínky a dokonalou přesnost.

Semaglutid vzniká pomocí rekombinantní DNA technologie. Zní to složitě? To proto, že to složité opravdu je! Laboratorně upravené kvasinkové buňky produkují látku podobnou lidskému hormonu GLP-1. Tu pak vědci izolují, čistí a zpracovávají do konečné podoby.

Každou šarži testují na čistotu a účinnost. Neexistují výjimky. Jeden chybný krok by mohl ohrozit zdraví pacientů. Proto věnují kontrole kvality mimořádnou pozornost – a to něco stojí.

 

Patentová ochrana a monopolní postavení

Novo Nordisk drží patent na semaglutid. Jednoduše řečeno – nikdo jiný nemůže vyrábět stejný lék. Tato exkluzivita trvá obvykle 20 let od podání patentové přihlášky.

Bez konkurence chybí tlak na snižování ceny. Společnost tak stanoví cenu, která jí přinese zisk a zároveň ji zákazníci ještě akceptují. Ekonomové tomu říkají „cenová elasticita poptávky“.

Generické alternativy Ozempicu zatím neexistují. Až vyprší patentová ochrana, pravděpodobně se objeví levnější varianty od jiných výrobců. Do té doby zůstává Novo Nordisk jediným výrobcem Ozempicu na trhu, i když další firmy již přichází s vlastními léky podobné nebo ještě vyšší účinnosti, než jakou má Ozempic.

 

Marketing a distribuce

Viděli jste reklamu na Ozempic? Možná ne v televizi, ale farmaceutické společnosti investují enormní částky do propagace směrem k lékařům. Odborné konference, návštěvy obchodních zástupců, vzdělávací materiály – to vše stojí peníze.

Cesta léku z továrny do vaší ruky vede přes několik mezičlánků. Každý z nich si přidá svou marži. Velkoobchodní distributoři, lékárny, pojišťovny – všichni se podílejí na konečné ceně.

Novo Nordisk musí také pokrýt náklady na skladování při kontrolované teplotě a rychlou přepravu. Ozempic navíc vyžaduje chladový řetězec – musí zůstat v chladnu od výroby až do vaší ledničky.

 

Vysoká poptávka a omezená dostupnost

Ozempic se stal hitem pro hubnutí. Přestože FDA ho schválil primárně pro léčbu diabetu, mnozí lékaři ho předepisují „off-label“ pacientům s nadváhou. Dokonce i celebrity se chlubí úspěchy s tímto lékem.

Co se stane, když poptávka dramaticky vzroste? Cena také. Základní ekonomie. Navíc vznikl globální nedostatek, který situaci ještě zhoršuje. Výrobní kapacity prostě nestačí uspokojit všechny zájemce.

Kvůli této popularitě někteří diabetici, kteří lék skutečně potřebují ze zdravotních důvodů, nemohou Ozempic sehnat. Novo Nordisk proto zvyšuje výrobní kapacity – další investice, která se promítá do ceny.

 

Regulace a cenová politika

Česká republika, stejně jako další evropské země, reguluje ceny léků. Státní ústav pro kontrolu léčiv stanoví maximální cenu, za kterou lze lék prodávat. To neznamená, že musí být levný – jen nesmí překročit určitou hranici.

Zajímavé je srovnání cen v různých zemích. Ozempic stojí v USA bez pojištění až trojnásobek evropské ceny. Američané totiž nemají centrální regulaci cen léčiv. Farmaceutické společnosti tam účtují tolik, kolik trh unese.

Zdravotní pojišťovny v ČR hradí Ozempic částečně, ale pouze diabetikům s předpisem od diabetologa. Pro hubnutí si ho zatím musíte zaplatit plně sami. Částečná úhrada pro jednu skupinu pacientů paradoxně umožňuje udržovat vysokou cenu pro ostatní.

 

Možná budoucnost ceny Ozempicu

Co nás čeká dál? S rostoucími výrobními kapacitami by mohla cena mírně klesnout. Novo Nordisk ale nemá motivaci cenu výrazně snižovat, dokud bude poptávka převyšovat nabídku.

Na obzoru se rýsuje konkurence. Další farmaceutické společnosti vyvíjejí podobné léky. Eli Lilly už uvedl na trh Mounjaro (tirzepatid), který funguje na podobném principu. Více hráčů na trhu obvykle znamená nižší ceny.

Patent na Ozempic vyprší kolem roku 2031. Teprve pak můžeme očekávat výrazné zlevnění díky generickým verzím. Do té doby zůstane cena pravděpodobně vysoká, možná s mírnými výkyvy oběma směry.

Růžena Hlavsová